Orloj [lat. horologium], veřejné monumentální hodiny umístěné
většinou na věžích radnice nebo uvnitř katedrál, udávající též
astronomický čas a další důležité údaje; obvykle s bohatou uměleckou
výzdobou.
Čas na Staroměstském orloji se řídí časem místního poledníku (50,087°
s. š.; 14,421° v. d.). Nastavený čas však odpovídá 15. stupni
východní délky (středoevropský čas; UT+1), tedy proti lokálnímu času se
předchází o 2,3 minuty.
Staroměstský orloj svým vznikem spadá do doby prostoupené
chiliastickými myšlenkami (1). Charismatičtí
kazatelé barvitě líčí zjevení blížícího se konce tohoto věku, doprovázené
úděsnými katastrofami (2) a věští
nadcházející příchod tisíciletého Božího království. Někteří vykladatelé
Apokalypsy, v níž je ve velkolepých obrazech vylíčena budoucnost církve,
se vší určitostí věští podrobnosti o místě a čase konání konce světa, jako
by o tom byli od Boha zevrubně informováni, jiní takové podrobnosti
neznají, ale snaží se je vypátrat.
────────
(1) Chiliasmus -
(z řeckého chílioi = tisíc) je víra v budoucí tisíciletou říši Boží na
zemi, v níž věřící budou pod vládou Mesiáše žít v dokonalé pozemské
blaženosti.
(2) Pro zábavní průmysl je to dnes veskrze výnosné podnikání.
──────── |
Není divu.
Pandemie moru (3) v letech 1347 – 8 vylidnila
rozsáhlé oblasti celého Středomoří vč. západní Evropy. Nebylo nikoho, kdo
by pohřbil zemřelé (o recyklaci se musela postarat divá zvěř). Ti, kteří
měli to štěstí, že toto neštěstí přežili, nestali se šťastnými – žili
polozvířecím způsobem v otevřené přírodě, neboť dočasně ustal veškerý
život ve všech souvislostmi a důsledcích. Pod hrozbou smrti se jedni snaží
užít si slastí života do pohledního okamžiku, jiní ji spojují s očekáváním
konce světa.
Stoletá válka a papežské schizma jsou uprostřed svých dějství. Papež – ani
člověk, ani bůh. Náboženská víra je předmětem skvělého byznysu (odpustky (4),
nepotizmus, prodávání duchovních beneficií, provizí, annátů aj.).
────────
(3) Mor byl
údajně zavlečen do Evropy janovskými námořníky, kteří se jím
nakazili při kontaktu s Tatary, kteří při obléhání Feodosie na
jihovýchodním Krymu provedli prvé známé nasazení biologické zbraně –
katapulty přes hradby vrhali těla obětí moru.
Epidemie se dostala až do jihoanglických přístavů. České země
zůstaly těchto hrůz ušetřeny. O dvacet let později vypukla nová
epidemie, postihující zejména děti. O dalších cca 5 let přichází
další epidemie. Mor v roce 1380 udeřil v Čechách a zejména v Praze
plnou silou.
(4) Tehdy uspokojovaly touhu po spáse duše odpustky, dnes ukájejí
hlad po štěstí loterie.
──────── |
|
Díla vrcholné gotiky
zpravidla obsahují čtyři významy:
─
základní
|
ztvárnění určitého
srozumitelného jevu, |
─
morální
|
odkazující k hlavním
zásadám křesťanského chápání života |
─
jinotajný
|
alegorický,
metaforický, |
─
teleologický
|
(z řec. telos – cíl,
účel) vypovídající o tom, jak se námět díla i zpracování samo podílejí
na plánu Boží prozřetelnosti. |
Středověcí myslitelé pokládali
(na rozdíl od nás) základní význam za nejnižší, zatímco teleologický za
nejdůležitější a současně nejvyšší.
Z tohoto zorného úhlu je třeba pražský orloj posuzovat.
Procesí
apoštolů
Každou celou hodinu, přesněji jednu minutu před jejím naplněním
(je-li orloj správně seřízen), se začne odehrávat bezkonkurenční
představení – procesí apoštolů – symbolizující nový příchod Krista a
Poslední soud:
•
|
otevřou se obě modrá
okénka (a), jimiž
|
•
|
po dvojicích
procházejí figury apoštolů (b),
|
•
|
Smrtka (c)
|
|
•
|
v levé
ruce držící osudí sklopí do svislé polohy (osa rotace), neboť
v okamžicích Posledního soudu nemůže fungovat lidský osud,
|
|
•
|
pravicí tahá za zvonec - umíráček, jímž naznačuje, že tato hodina může
být poslední hodinou pro kohokoliv z nás,
|
|
•
|
hlavou
pokyvuje, aby dodala odvahy váhajícím (doposud nikdo ze života
nevyváznul živ),
|
•
|
Lakomec
s měšcem (d) kýváním hole odhání nebezpečí od svého majetku, který si
ale stejně s sebou do hrobu nevezme. Smrka na jeho pokus o úplatek
nereaguje.
|
•
|
Marnivec (e)
kýve zrcadlem, neuvědomujíce si, že jeho tělo se v prach obrátí,
|
•
|
za zády Smrtky pózuje
Turek s loutnou (f) v připomínku na po staletí se opakující
nájezdy Turků do střední Evropy, zpravidla provázené nevýslovnou
krutostí. Jen nemnoho scházelo a dnes bychom náleželi do sféry islámu
.
|
•
|
Za poslední dvojicí
apoštolů se po jedné minutě zavírají okénka, osudí klesá do vodorovné
polohy – doprovázeno kokrháním Petrova kohouta.
|
|
Rozhostí se ticho a
shromážděným divákům (kterých v sezoně bývá několik set) ještě několik
vteřin trvá, než si uvědomí, že přestavení Posledního soudu již
skončilo. Napětí se uvolní, na tvářích všech, dětí i dospělých,
domácích i cizinců (vč. příslušníků cizích kultur) se rozhostí úsměv.
Je-li mezi diváky dostatek temperamentních osobností, je defilé
apoštolů zakončeno spontánním aplausem, v němž zanikají údery věžních
hodin, odbíjejících celou hodinu.
|
Co všechno pražský orloj
ukazuje?
I když ukazování
času není první úkol orloje,
pražský orloj stále ukazuje 4 různé
časy:
|
1)
|
náš dnešní, tj. 2 x 12 hodin během
dne počítaných od půlnoci do poledne a od poledne do půlnoci (na
orloji vyjádřeno římskými číslicemi na astrolábu. Ciferníku se proto
říká půlorloj (též orloj půlený nebo-li poloviční). Římské číslice
leží uvnitř obvodu obratníku Raka. Polední dvanáctka stojí nejvýše v
jasně modrém poli, půlnoční dvanáctka zcela dole v nejtmavší části
astrolábu. Den začíná o půlnoci. Ukazatelem času je pozlacená ruka ().
Hodině se říkalo německá, přičemž se muselo přidávat zpřesnění
"dopolední" anebo "odpolední". Všechny hodiny v průběhu roku mají
shodnou délku. Tímto časem doplnil orloj Jan Táborský,
univerzitní mistr (profesor), při rekonstrukci 1552 - 1560.
|
2)
|
Pozlacená ruka přesahuje přes
římské číslice i přes zlacenou kružnici obratníku Raka a sahá až na
zcela vnější ciferník. Tu je v tmavě šedomodrém mezikruží vyneseno
arabskými číslicemi 24 hodin. Den začíná západem slunce. Ciferníku se
říká čtařiadvacetník nebo též (zejména v 16. a 17. stol.) orloj celý.
Hodině se říkávalo staročeská (též italská, babylonská).
Po této rafii v průběhu roku klouže zlacené Slunce, a tato rafie
otáčením kolem středu ciferníku ukazuje zdánlivý denní pohyb Slunce
kolem zeměkoule. Říká se jí rafie sluneční. Dnes je seřízena podle
středního slunečního času (UT+1).
Kolem středu astronomického ciferníku orloje se otáčí rovněž mezikruží
zvířetníku () s dvanácti grafickými symboly ekliptikálních znamení. Má
svůj vlastní samostatný pohyb odlišný od pohybu sluneční rafie.
Zvířetník (ekliptika) reprezentuje hvězdné nebe, jeho pohyb musí
odpovídat zdánlivému otáčení oblohy kolem Země. Čas podle hvězd se
nazývá hvězdný. Ročně provede jeden kmit.
Podle úmluvy astronomů s počátkem v
okamžiku průchodu Slunce jarním bodem (tj. na ekliptice vstupuje do
znamení Berana) - tím okamžikem začíná astronomické jaro ().
Ukazatelem je zlacená šesticípá
hvězda. Odečítat je třeba na půleném orloji (ciferníku s římskými
číslicemi). Protože hvězdný den začíná při svrchním průchodu jarního
bodu poledníkem, odečítáme hvězdný čas přímo podle římských číslic
v pravé polovině půlorloje; od půlnoci v levé polovině ciferníku
musíme připočítat 12 hodin, abychom v nejvyšším bodě ciferníku měli
hodnotu 24 ().
Zvířetník oběhne celý ciferník jednou zas hvězdný den, tedy za 24
hvězdných hodin, tj . 23 h 56 m 4 s středního slunečního času.
Zvířetník se po ciferníku pohybuje rychleji než sluneční rafie.
Ekliptika dohoní sluneční rafii právě za jeden rok.
Sluneční rafie na ekliptice vyznačuje roční běh Slunce. Polohu Slunce
na ekliptice udává pozlacené plechové sluníčko. Protože zlacené
sluníčko musí neustále setrvávat na obvodu ekliptiky, v zimě se
přiblíží ke středu ciferníku, v létě se dotkne jeho okraje.
Mezikruží ekliptiky je rozděleno dílky po 5 stupních, dle nichž lze
docela přesně určit polohu Slunce na ekliptice (a tedy i datum).
|
3)
|
Měsíční rafie unáší Měsíc po
ekliptice; na totéž místo ekliptiky se vrátí po 27 a 1/3 dne
(siderický měsíc). Ukazuje znamení, v němž se Měsíc nachází, a fázi
Měsíce. Kryje-li se poloha Měsíce se Sluncem (konjunkce), nastává nov;
nachází-li se Měsíc na Slunci protilehlé straně (opozice), je úplněk.
Koule reprezentující Měsíc je z jedné poloviny černá, z druhé
stříbřitá. Otáčí se kolem podélné osy rafie jednou za 29 a 1/2 dne
(synodický měsíc).
|
Sluneční a měsíční
rafie jsou přes střed otáčení prodlouženy na druhou stranu a zakončeny
ukazatelem ve tvaru "T". Toto prodloužení slouží nejen jako
protizávaží (proti jednostrannému namáhání osy), ale i k přesnějšímu
odečítání (např. stanovení úplňku).
Tyto tři ukazatele
svým pohybem postačují k tomu, aby plynule vyznačovaly vzájemné
postavení Slunce, Měsíce a ekliptiky, a tak ukazovaly střední
sluneční, staročeský a hvězdný čas, navíc měsíční fázi. Tolik zvládnou
i jiné orloje bez astrolábu.
Z desky astrolábu byl zatím zmíněn pouze půlorloj s římskými
číslicemi. |
|
|
Krátká histrorie
Mikuláš z Kadaně, královský
hodinář, sestrojil kolem roku
1410 orloj dle projektu
Ondřeje Ondřejů, zvaného Šindel, univerzitního mistra, astronoma a lékaře
na dvoře krále Václava IV.
V roce 1490
orloj upraven mistrem Hanušem.
V letech 1552 až 1560
Jan Táborský, univerzitní mistr, orloj rekonstruoval a zdokonalil. Od té
doby orloj pouze opravován, aniž by doznal podstatnější změny.
V roce 1866
lihýř odstraněn a nahrazen chronometrem postaveným skvělým hodinářem
Romualdem Božkem (druhým synem Josefa Božka).
V posledních dnech války
1945,
kdy německý wehrmacht z Letné ostřeloval město, Staroměstská radnice
vyhořela, při jejímž požáru orloj těžce poškozen. Po válce se radní
obrátili na renomovanou hodinářskou firmu Hainz o stanovisko, co s
orlojem. Ta navrhla těžce poškozený mechanizmus vyhodit a vybavit orloj
moderním strojem. Jeden pracovník této firmy bez ohledu na stanovisko
jejího vedení o své vůli orloj demontoval, opravil a restauroval. Tím tuto
unikátní památku zachránil pro budoucí generace. Při metalografických
analýzách bylo mj. zjištěno, že orloj pochází z roku 1410 a že jedna jeho
část je ještě starší. |
Lit.:
Michal Triml: Der Altstädter Ring, OSWALD-Verlag, 1991 ISBN 80-900636-8-3
Zdeněk Horský: Pražský orloj, Panorama, 1988
kolektiv autorů: Malá československá encyklopedie, ACADEMIA Praha, 1986
Z. Šíma: soukromé sdělení
O. Hlad, J Pavlousek: Přehled astronomie, SNTL Praha, 1984
|